Socialismus je sprosté slovo

 Co bylo, už není, a co nebylo, dnes vládne. Skrytě nebo otevřeně, špatně nebo i mnohem hůř.

Jak nám v titulku jednoho ze svých článků sdělil plátek s odleskem v názvu, Vagína není sprosté slovo. S tím se ještě dá souhlasit, jenže na tom konstatování stojí závěr, že o takových nesprostých slovech a souvisejících činnostech se mají děti učit ve školách. A jsme stále na začátku a je třeba pokračovat dál a hlouběji, neboť výuka se liší škola od školy a učitel od učitele, což je špatně a nesmí to tak zůstat, aby prý děti věděly, že NE znamená ne a že s nimi do jejich patnáctých narozenin nikdo nesmí mít jakýkoli druh sexu a mají právo kdykoli jakýkoli druh sexu odmítnout. Tak. A k tomu prý potřebujeme spousty specializovaných odborníků a tisíce hodin jejich pečlivé a odborné práce, aby naše děti nestrádaly v sexuální nevědomosti. Aby třeba hloupě nevěřily svým rodičům, když jim budou tvrdit, že patnáct je málo a ať s těmi aktivitami raději počkají déle, nebo kdyby na druhou stranu chtěly moc dlouho všechny odmítat, že nakonec prohloupí, a takové ty řeči, co dávno neplatí, protože pravidla jsou daná a děti nesmí nikdo omezovat ani jim přikazovat, když tomu navíc ani pořádně nerozumí a měl by spíš jen mlčet a pracovat, a výchovu svých dětí nechat na odbornících. Na takových, co vědí, že vagína není sprosté slovo a dovedou jeho dětem krásně objasnit, co to vlastně je, ta nesprostá vagína, a jak to vypadá a k čemu to slouží, jak to voní a možná i, jak to chutná a co všechno se s tím dá provádět a má nebo nemá provádět, prostě normální školní téma, takové to vzdělávací, u kterého se dítě nesmí červenat a mělo by dokonce samo přicházet s vlastními nápady a myšlenkami, a mělo by si o tom pak umět hezky povídat povídat s kamarády a kamarádkami. Nebo i s paní prodavačkou. Nebo se sousedem. Prostě, normálně a přirozeně. Vždyť nejde o žádné sprosťárny!

Zatímco při slově socialismus by se každý člověk měl viditelně, možná až demonstrativně otřást hrůzou a pokřižovat se, je-li věřící, nebo si odplivnout, má-li blíž k prostému lidu, a následně musí vychrlit pár jasných a přísných odsudků a zatracení, aby tím debatu ukončil a bylo jasno, že o tomhle se ve slušné společnosti rozhodně nemluví a už vůbec se o tom nediskutuje, to se smí jen pojmenovat, zavrhnout a utéct pryč. Pokud nechcete být za sprosťáka, burana a slizouna, co se pitvá v nemravnostech.

Ale povídat si s předškolními, nebo čerstvě školu navštěvujícími dětmi o tom, kam si sahají a jestli je to baví a jestli se koupou samy a kdo jim umývá prdelku a k čemu je vagína a že na pornografických webech není obraz skutečného sexuálního života,to je v naprostém pořádku - a mělo by to prý ideálně probíhat doma, ale protože jsou rodiče často nevzdělaní, ostýchaví nebo příliš zaměstnaní, musí nastoupit odborníci, respektive odbornice.

A workshopy, kde vám děti správně vyškolí.

Tak nevím, ale možná je už pomalu na čase odbornicím, co se realizují popisováním sexu malým dětem, styk s těmi malými dětmi zakázat. Možná by bylo dobře říct nahlas, že malé děti nepotřebují, aby je velké ženské učily, co je to sex a jak je příjemné si hrát s pipinkou nebo s pindíkem, nebo že je správné to dělat a že se za to vůbec nemají stydět a skrývat se s tím, a že se nemají nechat znásilnit a tak dál. Možná by bylo úplně nejlepší takovým aktivistkám (složenina ze slov aktivní a terorista) přístup k malým dětem úplně znemožnit. Zakázat, jako se to dělá třeba u pedofilů, pracujících s dětmi, když to začnou přehánět a hladí své svěřence už ne jen po hlavičkách.

Protože psychické násilí bývá někdy nebezpečnější než to fyzické - a ano, i hlazení může být násilné. Rukou - jako i slovem.

Pro takové školitelky to může znít nově, ale i malé děti vědí, co mají mezi nohama, a nepotřebují, aby jim to nějaká ženština vysvětlovala, a každé dítě ví, že mu dospělí nesmí ubližovat, ani je držet a mačkat a jinak osahávat. A pokud se to děje a ony se s tím nikomu nesvěří, tak cosi není v pořádku. Dítě ale v pořádku je a školením dítěte ten nepořádek nezměníme. Naopak se může stát, že takové poučené dítě, které už o sexu a tak dál všechno podstatné přece už ví z různých workshopů a školení, si už samo dopočítá, že pokud se hladí sama (nebo sám), tak je to správné, a když dovolí strejdovi (nebo tetě), aby jí pomáhal (nebo mu pomáhala), tak to bude ještě lepší. Proč ne? Když to chce a když je to všechno tak čistě a jasně na dohodě a na vlastním rozhodnutí...

Jenže v sexu není nic čisté a jasné; v sexu je nejdůležitější tajemství, hledání a odhalování. A je také normální všechno, co děláte rádi, a žádoucí všechno, co je vám (oběma) příjemné. Všechno a cokoli.

Jenže potřebují tohle slyšet děti ve školkách, nebo na základních školách?

A musí, nebo měly by se to vůbec dozvídat dřív, než se po tom začnou samy pídit?

A měly by se tohle dozvídat od školitelek, na kterých je už od pohledu - a na poslech a při čtení pak absolutně a nepochybně - znát, že si nejraději užívají samy sebe?

Ne. Nemusí a neměly by. Pokud tedy není naším cílem správně vyškolená mládež, která úplně ztratí zájem o sex. Protože takovým uslintaným povídáním ve školkách neuděláme ze sexuálních agresorů hodné školníky a z jejich obětí veselé a spokojené děti. Protože jejich oběti jsou oběťmi proto, že nejsou veselé ani spokojené, a bývají navíc hloupé a různě postižené, ale především se cítí být opuštěné. A povídání se slizkou tetkou jejich život nezmění. Ani, když je bude dlouze hladit a objímat, jak to někdy tyhle ženské mívají ve zvyku, podle druhu úchylky, jíž samy trpí.

Zasaďte se, aby děti mohly vyrůstat v pohodě a s úsměvem. Tohle pomůže - a miliardy, které ze státního rozpočtu vysávají různé organizace, které o pomoci jen žvaní (a tiskou brožurky a dělají školení), ty by mohly být skvělou injekcí pro povzbuzení do začátku. Jen byste se k tomu nesměli dostat vy, z těch neziskovek, co jste si zvykli, že skutečnost je třeba udržovat špatnou, aby se peníze dlouho a štědře sypaly.

Lidé jsou jistě různí a někteří jsme schopní se kát a omlouvat za hříchy bílých, se kterými jsme sami neměli nikdy nic společného, černému sportovci, nebo dealerovi drog, který neměl nikdy nic společného s těmi trpícími, možná ani dědičně ne. Jistě, doba se mění a vládne cosi divně zkrouceného a nelze to přehlédnout. Patříte-li tedy k podobně ohnutým lidem a máte třeba pocit, že je nás na zemi moc a vy tomu sami můžete pomoct jedině tak, že se vaše děti přestanou množit (a navozíme se sem jiné, už skoro dospělé), tak ano, zřiďte si takové školy a pořádejte tam svým dětem školení a workshopy podle lilbosti...

Ale nám, kteří chceme, aby naše dítka jednou měla zájem o tajemství opačného pohlaví, tak nám takové praktiky ne - a ne - a nevnucujte, protože naše děti nepotřebují výuku od žádné vyšinuté čarodějky. I kdyby byla krásná a bez bradavic a smála se hubou plnou zubů, tak ji poženeme od svých dětí daleko pryč.